Matka a dcera

Na semináři je matka i dcera. Dcera se ptá na zdravotní potíže, žaludek.
Stavíme přesně jak to je.
A kde je táta?
Ten skutečný?
Ten odešel, když mi byly dva roky.
Doplňujeme informace z rodinné historie. Biologický otec si nestojí příliš dobře.
Ale pořád je to otec.
A možná větší tíha jde od mámy.
Obracíme se na ni.
Za halasným vysvětlováním, jak to nefungovalo a nemohlo… se za chvíli vynoří hlubší vrstva – bylo to těžké, bolelo to. To muselo, vždyť jste spolu měli tři děti a to poslední se ani nenarodilo.
Máma dlouho pomalu povoluje svůj smutek, fyzickou bolest, sevření.
„Nechci, aby toto moje dcera musela zažívat!“
Ale neznamená to také, že to byla láska, když to tolik bolí?
Když dceři neukážeš bolest, neukážeš jí ani lásku.
Nemusí hned běžet za otcem, ale potřebuje mít otevřenou cestu, tvoje svolení.
Stavíme do konstelace místo zástupců přímo mámu i dceru.
Když jste přišly společně, jste připravené to společně vidět a říct si to bez prostředníků.