Neodcházej tak rychle
Někdy odcházíme tak rychle, že za sebou necháme i to dobré. Tělo pak musí vyplavit emoce, které jsme nestihli prožít.
Žena přišla s partnerem. Sympatický starší pár. Začínáme močovým měchýřem, ale brzy je z toho celá série úrazů za poslední dobu. Michaela staví ženu, symptom a příčinu.
Příčina vypadá velmi konkrétně, je na ženu naštvaná. Doptáváme se na okolnosti. Že by exmanžel? Je to „teprve“ pět let.
"Odešla jsi tak rychle, uteklas!
Jako bys všechno chtěla nechat za sebou, zapomenout.<
Nechat všechno (zlé) mně!"
Mužovo naštvání ale není „zlé“. Za chvíli spolu mluví a muž dokonce ženu oceňuje. Udělala dobře, že osvobodila i jeho, nakonec měla víc odvahy než on. Jen se vytrhla příliš rychle a s vaničkou vylila i to dobré – společné děti, společných dvacet let. Neproběhlo rozloučení ani oplakání, takže slzy musely jinudy.
"Přeju ti dobré, jen neodcházej tak rychle.
Nemusíš utíkat, všechno je v pořádku."
Jen je třeba přijmout svoji část odpovědnosti a nechat partnerovu partnerovi. A poděkovat. Za všechno. Stavíme do konstelace i přítomného nového partnera a muž se i na něj dívá s přijetím:
"Oběma vám to přeju. I sobě."
V konstelaci se ukázalo: část obtíží může souviset s příliš rychlým odchodem bez rozloučení a oplakání
Důležitý moment: exmanžel nepřál ženě nic zlého, jen potřeboval, aby jejich společný život nebyl vymazán příliš rychle
Přínos: někdy se tělo ozývá tam, kde vztah neskončil vědomě a s úctou