Holotropní dýchání: Teorie, praxe a osobní vhledy
Blesková teorie HD
Když se ocitneme v situaci, kterou nezvládáme (včetně vlastních emocí), přichází automatická reakce: ztlumíme prožívání a zúžíme vědomí tím, že utlumíme dech.
Jenže každá neúplně prožitá věc usiluje o své dokončení. Každý nedokončený tvar se chce uzavřít, a tak se neustále tlačí do našeho života a vědomí. Hromadí se tam a nelze před nimi utéct. Platí přímá úměra: čím více se bolesti a emocím bráníme, tím více nás zasahují.
Naštěstí je možné tyto obsahy dodatečně prožít a prodýchat. Třeba právě holotropně.
„Byla tam možná bolest, ale – ať to zní, jak chce zvláštně – dobrá bolest. Bolest z odcházení bolesti…“
Tím to ale nekončí. Jako by za tím naším známým světem bylo ještě něco víc.
Jak začít: Doporučené zdroje
Nejlepším vstupem do problematiky jsou knihy Stanislava Grofa:
- Dobrodružství sebeobjevování – pravděpodobně nejlepší a nejpraktičtější příručka.
- Za hranice mozku
- Holotropní vědomí – u nás vyšla jako první, je obecnější a méně obsáhlá.
- Kosmická hra – vynikající z hlediska komplexní filosofie.
Upozornění: Po přečtení těchto knih může člověk získat až příliš „barevnou“ a absolutní představu. Skutečnost pak může být pro začátečníka zklamáním – knihy jsou totiž shrnutím toho nejlepšího z mnoha let práce.
Další informace naleznete na www.holos.cz, což je hlavní uzel k dalším kontaktům a informacím.
Jak to probíhá (Příklad víkendu)
Pátek večer
Seznámení, představení účastníků a úvodní teorie. Probírají se organizační věci, průběh dýchání a zbývá prostor na otázky.
Sobota
- Výběr sittera: Dvojice se domluví předem nebo na místě. Určí se, kdo dýchá dopoledne a kdo odpoledne (dýchající obvykle vynechává jídlo).
- Příprava: Příprava matrace, přikrývky, šátku na oči a vody pro dýchajícího.
- Proces: Začíná se relaxací a uvolněním těla. Pak se plynule přechází do zrychleného a hlubšího dýchání.
- Hudba: Nastupuje rytmicky a postupně graduje. Během 2–4 hodin má několik vrcholů a končí relaxačními kusy.
- Závěr: Po dýchání následuje odpočinek, kreslení mandal a společný sharing (sdílení zážitků) večer.
Poznámka: Při týdenních pobytech je režim volnější, dýchá se jednou denně a zbývá čas i na jiné techniky (meditace, indiánská sauna atd.).
Detailní vhledy do procesu
Co se se mnou vlastně děje?
Podstatné je, že celou dobu zůstáváte „jednou nohou v realitě“. Nejde o bezvědomí nebo totální ztrátu kontroly. Část vědomí neustále pozoruje, co se děje. Lidé z toho bývají občas zklamaní (protože se toužíme zbavit sami sebe), ale tato bdělost dává možnost se kdykoli rozhodnout proces ukončit, což je zásadní rozdíl oproti psychedelikům.
Bodywork (Práce s tělem)
V HD je práce s tělem klíčová. Myšlenky, emoce a tělo jsou jeden celek. Ve změněném stavu vědomí může dotek bezprostředně vyvolat pláč, hněv nebo vzpomínku. Je to jako přímý přístup k hlubším vrstvám našeho „operačního systému“, kde lze vymetát nastřádanou špínu.
Bodywork musí vycházet z potřeb dýchajícího. Sitter sleduje signály a reaguje na ně – od lehkých doteků až po dramatické „poskytování odporu“ (např. simulace porodu), u kterého se může zapotit i několik sitterů najednou.
Hudba a rytmus
Hudba je pestrá – od etnik přes operu až po techno. Pravidlem (i když možná subjektivním) bývá, že ztráta rytmu v hudbě může vyvolat silné emoce. Rytmus pro nás podvědomě symbolizuje bezpečí dělohy a jeho ztráta aktivuje vzpomínky na opuštění tohoto prostředí.
Otázka bolesti
Před bolestí utíkáme, ale toto vyhýbání často bolí víc než bolest sama. V dýchání se dostanete jen tam, kam vás pustí moudrost vašeho těla. Je to „dobrá bolest“ – bolest z odcházení bolesti. Člověk do ní chce jít, protože cítí, že za určitým bodem křeče zmizí a vystřídá je něco silného a krásného.
Vize vs. Prožitek
Nečekejte „multikino“. Většina (zejména prvních) dýchání probíhá na tělesné a pocitové úrovni. Vize přicházejí později a připomínají spíše sny nebo bdělou imaginaci. Jejich síla není v kvalitě obrazu, ale v pravdivosti a úplnosti, s jakou vás zasáhnou.
Praktické postřehy
- Četnost: Nečekejte „definitivní řešení“ na první pokus. Někdo dýchá dvacetkrát za osm let, někdo čtrnáct dní v kuse. Dokud jsme tady, naše práce na sobě nekončí.
- S partnerem: Můžete dýchat spolu nebo jít do „kosmické volby“ (cizí sitter). Blízký člověk může dávat bezpečí, ale také vás může nevědomě svazovat.
- Jídlo: Plný žaludek může bránit hloubce procesu, ale není to tragédie. Někdy je dokonce lepší v žaludku něco mít, aby bylo v případě potřeby co zvracet.
- Dech: Žádná složitá technika – jen rychlejší a hlubší dech. Když nevíte kudy kam, vraťte se k dechu. Je to nejvěrnější průvodce.
Rituál vs. Technika
Pokud k HD přistupujete jen jako k „technice“, je to prostředek k dosažení cíle. Ale dýchání je spíše rituál. Technika je nástroj v našich rukou, rituál jsme my v rukou něčeho většího. Je to vyjádření úcty k hlubší moudrosti těla a přírody. Proto je důležitá pokora a důvěra v proces, i když se zrovna „nic neděje“ – i to je důkaz vnitřní moudrosti metody.
Sitter není jen podavač vody, je to váš strážný anděl. Pocit, že se můžete pustit kamkoli, protože vás někdo hlídá, je sám o sobě nesmírně léčivý.
Sdílení a Mandaly
Mandaly kreslené bezprostředně po dýchání zachycují to, co nejde říct slovy. Je v nich složen komplexní obraz vaší cesty, jehož moudrost se může vyjevovat postupně.
Sharing (sdílení) je nezbytný pro integraci prožitku do běžného světa. Zjistíte při něm, že vaše samota je často jen iluze, kterou si sami budujeme. Naslouchání druhým pomáhá začlenit „to odtamtud“ do naší reality.