Máma se na mě nedívá

Klientka přichází s problémem: Od smrti bratra se na mě máma nedívá. Nezajímá se ani o moje děti.
Postavíme ji, matku a mrtvého bratra.
Zástupkyně klientky stojí těsně u mámy a snaží se upoutat její pozornost.
Diví se, proč ji máma nevidí.
Máma se dívá skrz ni na mrtvého syna.
Kterého má klienta za zády, takže ho nevidí.
Musíme zástupkyni klientky doslova odtáhnout od mámy.
Dáváme prostor mámě a jejímu synovi.
Nehledáme vysvětlení, jen necháváme prostor pro setkání.
Pro objetí. I pro bolest, která zůstala ztuhlá v oněmění.

Pak se teprve vracíme k dceři, klientce.
To nebyl jen syn tvé matky. To byl tvůj bratr!
Jako kdyby ty roky bojovala s matkou o matku a přitom sama nemohla dojít ke své vlastní ztrátě.
Slzy, bolest, objetí. Chtěla bych, abys byl tady!
I já bych chtěl být tady...
Setkání s bratrem nevede k vysvětlení. Ani ho nehledáme
Nevíme.
Ale poté, co se zástupkyně klientky setká s bratrem už matka a dcera nejsou dvě ženy bojující o vztah.
Jsou to dvě ženy, které zasáhla tatáž smrt. I ony se teď mohou obejmout.
Spojení s mrtvým obnovilo spojení mezi živými.

Zveřejněno se souhlasem klientky.