Procházíme s vámi konstelacemi, příběhy – a rolemi, které v nich hrajete.
Jste to stále vy – jste to stále víc vy!
Čím víc různých příběhů a životů, tím jasněji se vynořujete a stáváte sami sebou.
A když si pak postavíte vlastní konstelaci, bývá tahle esence víc skrytá, nezřetelná – jako byste se vlastním příběhem zároveň k sobě prodírali, zároveň v něm před sebou skrývali.
Vracíme se někdy k vašim rolím jako k nápovědě a vedení – vidíš, tady už jsi dnes byl, něco podobného jsme viděli…

A to je také příspěvek k tomu: „musím mít vlastní konstelaci“.

Vnímat, do jakých rolí a příběhů nás lidé vybírají, jak se vyvíjejí a my v nich – může být někdy i přínosnější než vlastní konstelace, která může být přetížená očekáváními a zablokovaná strachy.
Druzí nás obdarovávají, když nás pozvou sdílet s nimi hluboké vhledy do svého osudu.