Víme, že uvnitř jsme různorodí – každý z nás je složený z mnoha hlasů a částí, které mají své potřeby, sny i talenty. Když je nasloucháme a necháme promlouvat, jsme živější a v rovnováze. Ale zatímco uvnitř lidé stále víc hledají své ztracené, zapomenuté části, naše společnost stále stojí na hierarchiích a na víře, že vládnout má jeden jediný – ideálně ten „správný“. Jako teď ve volbách v Americe: hledá se jeden vůdce, jeden recept na pravdu. Ale co když není řešení v jednom člověku, v jednom hlasu?
V úžasné knize Úsvit všeho autoři ukazují, že po tisíciletí žili lidé bez pevných hierarchií a rozhodovali se společně, vedli sněmy a shromáždění, kde se hledal konsenzus. Možná se potřebujeme i my inspirovat tímto přístupem. Možná je čas vnímat společnost jako živou strukturu hlasů a talentů, kde je každý slyšet a kde skutečná moc je v souznění a dohodě.
A tak jak uvnitř, tak venku potřebujeme dát prostor všem hlasům. Osvobodit ono jedno přetížené, osamělé falešně hrdinské já a usednout do kruhu bez středu a naslouchat všem i tomu, co se objeví.
Je čas učit se žít naši různorodost uvnitř i navenek – do toho, jak stavíme společnost. Nepotřebujeme jeden hlas, jeden střed ani jednoho hrdinu, který všechno vyřeší. Potřebujeme slyšet různé pohledy a vést dialog. Protože jedině tak můžeme jít dál.