Individuální konstelace vs. rodinné konstelace
S poptávkou tzv. individuální konstelace se setkáváme velmi často. Je to nejčastější dotaz při úvodních konzultacích.
Individuální konstelací je myšlena konstelace pouze za účasti lektora a klienta a chcete-li je absolvovat, obracejte se na Michaelu Stejskalovou.
Klient zadá svoji motivaci, a pak staví svoji rodinu či firmu či obecně situaci nikoli ze skutečných zástupců – účastníků semináře, ale např. z papírků, sklenic, pivních tácků, bot či figurek.
Poté se sám staví na do jednotlivých rolí, vžívá, naciťuje či je na sebe jen nechá působit, jedná a hovoří za ně.
Moje osobní zkušenost s individuálními konstelacemi je pozitivní.
Přesto mám k tomuto způsobu práce tyto poznámky:
V individuální konstelaci:
– chybí síla skupiny, prostě energie, lidé, další pohledy, nevzniká ono tzv. vědoucí pole, či je podstatně slabší.
– klient nemá onu možnost vystoupit ze svého života a vidět svůj život a problém zvenčí, zástupci nejsou nezainteresovaní lidé.
– lektor nemá k dispozici informace z pole, onu korekční schopnost skupiny a jednotlivých zástupců, kteří dají okamžitě najevo (třeba nevědomky), že něco funguje nebo nefunguje.
– „konfrontace s pravdou“ je v individuální konstelaci omezená na schopnost sebereflexe samotného klienta a vhledy lektora, nemá onu přesahující, osudovou kvalitu zprostředkovanou živou přítomností těch druhých, jejich očima, přímými emocemi.
– chybí skupina, kterou zřejmě takovýto zadavatel individuální konstelace vnímá jaksi apriori jako rušivou či ohrožující, ale která je nakonec zdrojem podpory a sdílení.
– a nakonec jedna systémová ne-li přímo filozofická – konstelace ukazují naše hluboké spojení s většími celky, rodinou, lidstvem, planetou. Není pak protismyslné hledat toto spojení individuálně?
Individuální konstelace jsou podle mě více koučingem zkříženým s imaginací a gestaltovskou horkou a prázdnou židlí.
Což vůbec není špatné, ale nenazýval bych to konstelacemi. Ano, vím, že i v těchto konstelacích je přítomný onen tajemný přesah, moudrost pole, která dokáže vyjevit skryté a přitom podstatné, ale k tomu je třeba velké připravenosti a otevřenosti klienta a potom především zkušeného lektora, spíše už terapeuta a kouče.
Mně osobně jako lektorovi zde chybí to naprosto zásadní, můj hlavní nástroj – skupina, pole, lidé, jejich oči, pohledy, pohyby, drobná gesta, nepatrné změny postavení, vzdechy, přeřeky, výkřiky, mlčení, postoj těla, celá typologie, nápovědy, které může skýtat i např. oblečení, doplňky, to, co jsem se o nich dozvěděl v jiných rolích a konstelacích nebo např. v krátkém hovoru před seminářem…
Často se v konstelacích ukazuje, jak žijeme ve svých – mylných – představách, jak se jimi bráníme před tím, „jak to skutečně je„. Konstelace otvírají oči, bourají představy, přivádějí člověka k tady a teď, do kontaktu. Což je v takové individuální konstelaci, která nutně zapojuje představivost a to přímo tu vlastní klientovu, paradoxní a tudíž extrémně namáhavý úkon.
Konstelace jsou možná odpověď kolektivního (ne)vědomí na dnešní vypjatý individualismus, jako jeho kompenzace. Jsou výjimečné právě schopností ukazovat to, co nejsme schopni sami – individuálně – vidět: naše individuality jako součást větších celků. Naše propojení s těmi druhými. Osobně pak vnímám individuální konstelace jako protimluv, jako jít proti samotné podstatě.
Možná je to příliš vyhraněné, ale s něčím velmi podobným jsem se setkal u holotropního dýchání. Také bylo nejčastějším dotazem, zda je možné „oddýchat si svoje“ o samotě. Takže to vnímám jako nějaký trend, konflikt – zároveň je v nás touha uniknout izolovanosti, zároveň je to náš největší strach.
