Bert Hellinger o rodinných konstelacích

Hellinger o rodinných konstelacích

Bert Hellinger

Pro vaše naladění na správnou vlnu uvádím slova Berta Hellingera, kterými zahájil svůj seminář, který se konal 25. 10. 2001 v Lipsku

Když člověk chce do hloubky pochopit rodinné konstelace, musí se zbavit tradičních představ o terapii. To, co zde děláme je zcela jiný proces. Tak například podle terapie si člověk řeší problémy krok za krokem, nezřídka po dobu několika let. U rodinných konstelací je tomu úplně jinak a vy se musíte, jestliže tomu chcete porozumět a jestliže to na vás má skutečně hluboce působit, vzdát představy lineárního procesu, procesu trvajícího dlouhý čas, procesu „práce na sobě“.

Rodinné konstelace jsou v podstatě jednorázová záležitost. Dojde k tomu v okamžiku a tento okamžik je mimo čas.

To, že se to děje mimo čas, můžeme doložit například tím, že v jedné konstelaci stojí jedna žena, její syn a její pradědeček, který je již 50 let mrtev. Ale ve chvíli konstelace je pradědeček stejně přítomen jako osoba, která si konstelaci staví.
To tedy znamená, že čas je tu zrušen. Vycházíme z lineárního času, ve kterém jedno vyplývá z druhého a dostáváme se do jiné roviny, ve které se vrací věcem, které se díky určitým událostem dostaly do nepořádku, jejich řád. Když je konstelace u konce, vracíme se, dalo by se říci, do naší časové roviny. Potom odejdeme domů a někdy to ještě trvá dost dlouho, než se to, co jsme prožil, vnitřně správně projeví, než to cvakne nebo dosedne. Tento proces je však již dávno ukončen; to, co bylo třeba udělat, už je pryč. Co je třeba udělat navíc? Je třeba nechat to projít a nedělat nic.

Mluvím o tom proto, abyste se zbavili představy, že musíte něco udělat. Tady nemůže udělat nikdo nic, já nedělám nic a vy také ne. Možná, že to vypadá jinak, ale je to tak. Jestliže ustoupíme od myšlenky, že se svou osobností či duší můžeme něco dělat, vznikne prostor, ve kterém se v duši může něco uspořádat. Stane se to samo od sebe.

Představa, že se mohu změnit, je podíváme-li se na ni pozorně, dost absurdní. Neboť co je Já, které se mění…?To je stále to samé, subjekt a objekt jsou jedno a to samé a stejné to zůstane. Nic se na tam nemění.

Jedná se tedy o úplně jiný proces, při němž Já poodstoupí a udělá místo něčemu, co nemohu pojmenovat, něčemu většímu, s čímž jsme svázán. Potom dojde ke změně – raději používám slovo proměna – ke které však nedojde proto, že ji uděláme, ale protože se vystavíme skutečnosti, která nás obklopuje.
Takový je tedy hlubší proces, ke kterému dochází při konstelacích.

Bylo by dobré, kdybyste vnitřně zaujali postoj, směřující k tomu, abyste se dostali do kontaktu s tím větším, co určuje a vede váš život. To větší bezpochyby existuje – Vy sami jste určitě nerozhodli o tom, že přijdete na tento svět; nerozhodli jste o tom, do jaké rodiny se dostanete, stalo se to bez vašeho přičinění. To znamená, že něco, o čemž vůbec nechci a nemůžu mluvit, nás předchází a obklopuje. Stejně tak málo jako jsme rozhodovali o našem počátku, rozhodujeme o svém konci. Také na našem konci stojí něco většího, co nás vezme z toho, co nazýváme živote – ať už kamkoli.

To také znamená: Jestliže o začátku a konci nerozhodujeme my, bylo by velmi smělé předpokládat, že to, co je mezitím leží v našich rukách, že bychom to mohli směrovat či řídit podle vlastního uvážení. Jestliže na této lodi vůbec něco můžeme řídit, jsme tak jako tak vydáni na pospas větrům a proudům, které vládnou tam a v tu dobu, kde se vyskytla naše loď. To znamená, musíme se plavit s nimi, brát je v úvahu, poslouchat je, přizpůsobit se jim, naše snahy kormidlovat s nimi musí být v souladu. V takovém případě snad máme nějaký prostor pro dosažení určitých cílů .Jedná se o odvážná slova, možná, že se leckomu nebudou jevit jako přijatelná, ale když se nad tím zamyslíte, je to úplně logické.

Když se tedy naladíte na tento proces tak, že budete připraveni svěřit se tomu, co určuje začátek, střed i konec vašeho života, pak se dostanete do kontaktu s tím, co je opravdu podstatné pro váš život. Potom budete v kontaktu s tím, co v hloubce řídí proces, který se zde odehrává, a který se může stát vaším vodítkem. Někdy jsou tyto procesy sice velmi silné, ale nejsou špatné. Co se potom pohne, pohne se, i když se jedná o něco těžkého, jistým způsobem k tomu dojde snadno.
Byl by to dobrý postoj k tomu, abyste pronikli do této práce.