Létání s miminky

UPDATE: vlezl jsem do liščí nory a přihlásil se na Facebooku do skupiny Stop létání miminek. Páni, takové agrese od milujících mamin a i bezdětných mladíků. Kdyby šlo jen o mě, tak vím, že české netlidstvo je zhusta hulvátské, ale také ženě z toho bylo úzko a vůbec mi přišlo, že stahuji na rodinu zbytečně zlé, tak jsem vycouval a videa skryl na soukromá (kromě dvou dole pod článkem, zatím).

Závěr – lidé se bojí a hodně. Ale jakmile jim na jejich strach sáhneš, koušou, a hodně.

Náš příspěvek do diskuze o létání s miminky.

Další jsou na našem kanále: http://www.youtube.com/user/marekparal

Článek na iDnes

(můj koment u článku na iDnes.cz🙂
První půlhodina s intruktorkou u nás doba byl pro nás všechny tři horror. Házet s vlastním nahým miminem, na které jsem se jako táta skoro bál sáhnout! A ještě hlavou dolů… Když ale uřvané mimino usnulo zabaléné v mém náručí a instruktorka odešla ucítili jsme tak neuvěřitelné a hluboké uvolnění. Bez létání jsme si jistý bychom k oběma dětem neměli tak blízko. Pro mě to bylo o zvládnutí nějakého nesmyslného strachu – aspoň ta první chvíle. Pak už to bylo pro všechny prostě pohoda, součást pravidelné péče a večeního rituálu. A děti samotné? Oba chtějí létat dodnes (3 a 5) na všechny možné způsoby. Dokonce i babičky jsme naučili přehazování, to se kluci můžou zbláznit. Začínali jsme ne ve třech týdnech ale asi ve třech měsících. A nějaké třesení, proboha, kde jste to tam viděli? To je zase hysterie! Z uvedenýho taky vyplývá, že je k tomu třeba vlastní zkušenosti, jinak jsou to planý kecy. Proto taky, co provedla ČT – no, je to jejich svědomí.
Držím palce, Blanko. Marek

Odkazy
STOP létání miminek !!! – skupina na Facebooku
Létání miminek aneb týrání miminek – jiná skupina
Video: Blanka Kolářová Sudíková a Jan Janda v Událostech, komentářích

a můj koment k tomu článku:
Paní Blanka je výborná
Jak při létání tak v této diskuzi! Roztomilé. Jak se pan redaktor pořád omlouvá. Pan profesor dělá, co umí, snaží se i být objektivní, to je dobré, ale na konci mu to stejně ujede do podpásovky s penězi, to ztratil hvězdičku. Symbolicky je to boj přestárlého patriarchátu (promiňte pane profesore) a dosud utlačované ženy, která se v téhle docela šik podobě hlásí znovu o slovo. Já jsem tedy pro. K věci ale: Létáme s oběma našimi kluky odmalička (videa: http://www.facebook.com/l.php?u=http%253A%252F%252Fwww.youtube.com%252 Fwatch%253Fv%253Du0wH9FLlJqA&h=bea5ff3f022400871a7ca024885101c3&ref=mf ) a dodnes (3 a 5, staršího už skoro neunesu), protože to milují. Ano, poprvé to bylo trochu hororové – byla to až fyzická, úleková reakce. A když jsme to všichni tři překonali, přišlo úžasný uvolnění. Bez lítání bych jako táta, kterej se bál na ten uzlíček z porodnice sáhnout, neměl ke svejm oběma synům tak blízko. Naše generace je po těle hrozně ztuhlá a zavřená, jak jsme jen leželi v kočárcích, hned po porodu odnést a spát sami v postýlce, je to v těhle diskuzích výron našich vlastních strachů, naší vlastní ztuhlosti.

Nechybí lidem náhodou tohle houpání a létání? Třeba nošení v šátku na těle, jak praktikuje většina „přirozených“ společenstev? Třeba právě proto existuje tolik houpaček, atrakcí a horských drah:

Legenda o prvním bungee jumpingu (z http://www.novinky.cz/cestovani/182201-nejvyssi-bungee-jumping-na-svete-z-vrtulniku-mostu-i-vyskove-budovy.html):

Podle legendy kmene na ostrově Pentecost v souostroví Vanuatu v Melanésii v Jižním Pacifiku skočila první bungee jumping žena. Snažila se uniknout před zlým manželem. Vylezla na vysoký strom a uvázala si na nohu liánu. Manžel vylezl za ní, ale než stačil manželku chytit, vrhla se střemhlav dolů. Muž skočil také, ale zabil se. Žena přežila skok díky liáně přivázané ke kotníkům.

Příběh se dál rozchází. První verze říká, že muži začali skákat bungee k obdivu odvaze ženy. Druhá varianta popisuje obřad, při kterém se muži snaží pojistit si, aby je žena nemohla již oklamat. Účastní se ho jen muži. Odtud se časem vyvinul rituál pro zajištění dobré úrody. Pro takovýto rituál domorodci vztyčují skokanskou věž, čistí svahy od všech větví a kamenů, rozmělňují hlínu, aby mírnila dopad.

Rituál skoku s liánou, dnešní podobu bungee jumpingu, zaznamenala expedice National Geographic v roce 1950. Až o dvacet let později popsal jako první cizinec Kal Müller, reportér National Geographic, tento druh seskoku.

Ostatní naše videa:

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *