Nejen o konstelacích

Březen 4, 2009

Síla, která nám vládne, je příliš velká na to, aby byla jen krásná – život je příliš velký na to, aby byl pouze krásný.
Konstelace jsou kondenzované obrazy v čase…
Zviditelňují realitu, která je mimo naše vnímání.
Systémové vlivy nejsou součástí emocionálního života, necítíme je, proto můžeme jít – žít proti nim.
Odvaha je zůstat v nejistotě, v prázdnu a čekat, co přijde.
Teprve z tohoto prázdného prostoru se můžeme dotknout neviditelna, jež nás řídí.
Vědění je berlička. Jistota brání být přítomen a vidět, co skutečně přichází.
Není na mě, abych rozhodoval, co život přináší. Není na mě vybírat si – bolest je součástí života.
Není cesty ven bez bolesti
Avšak neexistuje nesnesitelná, nezvládnutelná bolest.
Opravdová bolest je silná a krátká.
Konstelace se dotýkají duše a vytvářejí pohyb. Ale my nevíme, kam ten pohyb bude směřovat, můžeme jen důvěřovat svému srdci.
Strach, vina, žárlivost, nenávist a většinou i zlost jsou jen výhybkou před základními pocity – láskou, bolestí a bezmocností.
Těmto základním pocitům se nedá vyhnout, když se podíváte druhému do očí.
Běžně chápeme takto: já mám duši (mám-li vůbec jakou), zde se ale ukazuje, že naopak duše má nás.
Uzdravení není věcí jednotlivce, ale celého systému
Potřebujeme odvahu být šťastnější než naši rodiče…
A také pokoru…